Václav Chochola

Kdybychom chtěli vyzvednout některou osobní vlastnost  Václava Chocholy, byl by to neklid. Nikoliv bezcílné těkání, ale živočišná potřeba pohybu. Doba, ve které většinu času žil a pracoval, byla charakteristická  uzavřenými hranicemi, kriminály a ztrátou většiny osobních svobod. Vnější tlak  vyvolal prudkou vnitřní reakci. Sportovní chodec a začínající fotograf přijal fotografický aparát za nedílnou součást svého každodenního života, jako prostředek k seberealizaci.

 

Václav Chochola  (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha)  patří ke generaci, kterou v mládí formovalo dusné prostředí protektorátu a  druhé světové války. V letech 1941 – 45 se učil fotografem, studoval i na grafické škole, ale hned začal uplatňovat své reportážní i žánrové snímky v nejrůznějších časopisech a novinách. Nejčastěji se jednalo o sportovní události, pak ale následovaly záběry z Národního divadla, experimentální scény Větrník i ukázky volné tvorby. Svoji fotografickou činností chtěl zachytit co nejširší škálu domácího kulturního a společenského dění. Už za války  navázal celoživotní přátelství s Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem, s nimiž tvořil neformální tvůrčí skupinu. Mnohé  jeho tehdejší práce mají výrazný  imaginativní  náboj, vedle inspirace surrealismem  a dobovou filmovou tvorbou měl na jeho práci  vliv i častý styk s umělci dalších oborů, malíři, sochaři a hudebníky. Stali se jeho přáteli (například malíři František Tichý, Kamil Lhoták či Zdenek Seydl) a on  milovníkem, znalcem, sběratelem a významným propagátorem jejich tvorby. Pro fotografa  byl přínosný i kontakt s okruhem Skupiny 42, zaujal ho zejména jejich civilismus a  zájem o moderní město, včetně  jeho periferie. Na jedné straně hluboká melancholie, na opačné i jiskřivý, až groteskní humor jsou citové polohy, které dělají autorovy fotografie jedinečnými a životadárnými.  Současně byl ale autorem řady zátiší, krajin a experimentálních aktů. V několika případech je společně s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem dodatečně upravovali technikou roláže. Ten také doprovodil textem roku 1961 první autorovu monografii.

Podstatnou část autorova uměleckého odkazu  tvoří portréty významných osobností české i zahraniční kultury a sportu. Teprve v odstupu let se ukazuje, o jak osobité a bohaté svědectví se jedná.  V 60. letech  se načas trochu zlepšila vnitropolitická situace a Chochola mohl vycestovat za hranice, do Vietnamu a později dokonce do Paříže. Vedle výrazných snímků z Crazy Horse  Salonu tam vznikly často připomínané  aranžované portréty Salvadora Dalího, ale i dalších osobností světové avantgardy: fotografů Man Raye a Brassaie nebo malíře Maxe Ernsta. V následujících letech autor pokračoval  v mapování české kulturní scény. Později se nejúplněji  s jeho mnohatisícovým archivem vypořádala jeho dcera Blanka Chocholová v knize Kabinety vzpomínek (1993), jejíž vydání doprovázela i jedinečně pestrá výstava, mapující  život, tvorbu  i  životní vazby a přátelství.  

Fotografův libeňský kamarád spisovatel Bohumil Hrabal  charakterizoval vezdejší putování Václava Chocholy slovy: „Jde užasle světem, o kterém jako kluk na předměstí snil  a od něhož byl vždy oddělen červenou šňůrou, a do něhož má najednou přístup. Skutečnost, že v tomto světě nebyl nikdy úplně doma, dokázal proměnit  v nepřehlédnutelnou přednost: zbystřilo mu to oko a zahlédl detaily, které my oslněni jinými cíli ani nevidíme.“ Jakkoliv bylo jedním z velkých  témat Václava Chocholy periferie, jeho rozsáhlé reportážní a dokumentaristické dílo dnes řadíme do zlatého fondu české fotografie 20. století.

Jan Mlčoch, 2008

Václav Chochola - biografie       

 

1923    Narozen 30. ledna v pražské Libni.

 

1934    Studia na reálném gymnáziu v Praze Libni.                             

 

1939    Aktivně sportuje a začíná fotografovat aparátem Voigtlander 6x9 cm atletické  

             závody, začíná publikovat v denním tisku.                                  

1940    Pořizuje si aparát Zeiss Ikon 6x6cm, fotografie zpracovává v Klubu               

             přátel amatérské  fotografie.

1941    Opouští studia na reálce a vstupuje do fotografického učení fotoateliéru

             O. Erbana v Praze na Letné, současně navštěvuje fotografickou třídu  

             Grafické školy v Praze na Smíchově, fotografie publikuje v denním tisku,

             vedle sportu se postupně zabývá fotografováním divadla a kulturního dění.

1942    Seznamuje se a začíná spolupracovat s fotografy Karlem Ludwigem

             a Zdeňkem Tmejem.

1943    První ateliér v centru Prahy, Soukenická 20. Externí fotograf Národního  

             divadla, Divadla na Vinohradech, Uranie, Prozatímního a Intimního divadla, 

             Větrníku a dalších i mimopražský divadelních scén. Člen Klubu přátel umění 

             Mánes.

1944    Ve volné tvorbě je inspirován atmosférou velkoměsta, přátelskými a

uměleckými         kontakty s osobnostmi doby. Svými fotografie volně navazuje na program

             umělecké Skupiny 42 a její civilní poetiku všedního dne.

1945   Fotografuje Pražské povstání a konec války. Pokračuje s fotografováním   

            poválečných divadelních premiér, obnovené scény divadla V + W  - Jana

            Wericha a Jiřího Voskovce, spolupracuje s nahrávacím studiem Supraphon 

            /dříveUltraphon/. Získává výuční "tovaryšský list" a zakončuje tak své

            působení v ateliéru na Letné. Začíná fotografovat s Leicou, Primarflexem a

            Contaxem.

 

1946-48 Fotografuje první ročníky Pražského jara, ve sportu snad všechny disciplíny  

             od atletiky, automobilových, cyklistických i motocyklových závodů, pravidelně  

             každoroční  chodecké závody  Praha - Poděbrady, šerm, fotbal, hokej, dostihy

             a další, současně se věnuje  fotografování divadelních scén.

 

1949    Přijat za člena Svazu čs. Výtvarných umělců. / Mezi členy: K.Ludwig,

             J. Sudek, J. Lukas, K.Plicka, J. Prošek, J. Brok, J. Ehm,T.Honty, J. Jeníček

             Z.Tmej / Seznamuje se s malířem Františkem Tichým a poprvé ho portrétuje.

 

1950    Získává nový ateliér v Rytířské ulici na Starém Městě v Praze.

 

1951-52 Spolupráce se Zdeňkem Tmejem, s knižními nakladatelstvími a s časopisy,

             fotografování periferie.

1953     Sňatek, narození dcery Blanky, návrat s rodinou do Libně.

1957     Redukční prověrky ve Svazu čs. výtvarných umělců obstál, o jeho fotografie

              se zasazuje  Jindřich Chalupecký. Po celkovém  napětí se hospitalizuje na 

              psychiatrii.

1958-59 Přátelství a spolupráce s Františkem Tichým na kompletaci a reprodukování       

             jeho celého grafického díla pro publikační účely. Při fotografování v 

             Divadle SKN se seznamuje s Bohumilem Hrabalem a jeho přáteli.

1960    Připravuje svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem.

1961    Tříměsíční pobyt ve Vietnamu, kam je vyslán SČVU spolu s fotografkou  

             Dagmar  Hochovou.

1962-67 Pokračuje s portrétováním významných českých uměleckých osobností,

             ale i zahraničních, kteří zavítali do Prahy: D. H. Kahnweiler, P. P. Pasolini, 

             M. Antonioni, L. Armstrong, J. L. Barrault, M. Marceau ad.

1968-69 Opakovanými pobyty v Paříži obohacuje kolekci portrétů osobností:

             S. Dalí, M. Ray, Brassai, M. Ernst, D. Ellington a další.

 

 

1970    22. 1. zatčen po fotografování hrobu Jana Palacha a měsíc držen ve vazbě  

            ve  věznici Ruzyň.

 

1970-73 Odsouzen na pět let podmíněně. Fotografuje minimálně, zpracovává  

             fotografický materiál z francouzských pobytů, krizi se mu nedaří překonat

             i z důvodu ztráty kompletního fotografického vybavení, které mu odcizil pražský 

             taxikář. Dcera Blanka zakončuje maturitou obor umělecká fotografie na  

             SPŠ grafické a začíná pomáhat se zpracováním archivu.

 

1974    Dostává výpověď z ateliéru v Rytířské ulici a odchází do nového ateliéru

             panelového typu v Praze 4 Braníku.

 

1979    Spolupráce s dcerou na kompletaci životní biografie a fotografické tvorby pro 

             diplomní teoretickou práci na FAMU nazvanou "Životní a tvůrčí podněty

             fotografa Václava Chocholy”.

 

1980    Narození vnuka Marka, který se později také začne zabývat fotografií.

 

1982    Retrospektivní bilanční výstavu k šedesátinám sestavuje Jana Reichová a

             zahajuje Bohumil Hrabal.

 

1989    Pokračuje v práci na uspořádání a kompletaci objemného archivu, 

             samostatné výstavy iniciované dcerou. Poprvé výstavní kolekce putuje do 

             Ameriky jako celek. Udělení pamětní plakety Josefa Sudka Ministerstvem kul-

             tury ČSR a Svazu Českých  výtvarných umělců v Praze.

 

1990- 93 Po více než dvaceti letech znovu v Paříži a jako stipendista Nadace Charty

            77 na zámku La Napoule v jižní Francii.

 

1993    Dcera zpracovává již samostatně jeho archiv a připravuje monografii 

            "Kabinety vzpomínek Václava Chocholy" a samostatný výstavní projekt, který

             podpoří MKČR a řada institucí.

 

1994-99 Pokračování v kompletaci, třídění a zpracování fotografického archivu            

            pro fotografické výstavy a publikace.

 

2000-01 Režisérka Věra Chytilová  a Blanka Chocholová připravují dvoudílný 

            dokumentární film pro Českou televizi o fotografech Chocholovi, Ludwigovi a 

            Tmejovi Vzlety a pády. V rámci projektu Praha  Evropské město kultury roku  

            2000 je uvedena v Galerii Václava Špály (s pozdější reprízou v Domě

            fotografie v Českém Krumlově) výstava Čtyři klasici české fotografie - Hájek,

            Chochola, Ludwig, Tmej.

 

2003    Výstava Fotografický archiv k autorovým osmdesátinám je  zahájena

            v Clam-Gallasověv paláci v Praze, současně probíhá výstava Salvador Dalí ve

            fotografiích v Egon Schiele Art centru, v Českém Krumlově. Redukovaná repríza 

            výstavy k jubileu putuje do Ostravy a Opavy. Na realizaci výstav se podílí kromě          

            dcery Blanky i vnuk Marek.

 

2004   Závěrečné přípravy a uvedení monografie v edici FOTOTORST prezentované spolu 

            s výstavou Salvador Dalí v prostorách paláce Langhans FOTOŠKODA v Praze.

            Uvedení reprízy výstavy portrétů Salvadora Dalí u příležitosti výstavy Salvador Dalí,

            grafické dílo -13.3. - 30.5 a samostatná výstava Fotografický archiv 22.8. - 24.9. 

            v Städtische galerie Erlangen v Německu. 12.10. je zahájena výstava v Národním

            Divadle "Divadlo ve fotografiích Václava Chocholy".

 

2005   Vystavuje v New York Leica Gallery 21.1. - 19.2 na výstavě "Czech Photography 

          IV" 7.2. mu byla udělena cena Trebia čestné rady mezinárodní galerie Miro za 

          podporu umění a tvůrčí činnost - za sérii  pařížských portrétů malíře Salvadora Dalího.

          Účastní se výstav "Obrazy války" na Pražském hradě a výstavy "Paměť- Léta války" 

          na Staroměstské radnici k výročí 60 let od konce 2. světové války.

          29.5- 31.8. probíhá  výstava "Jan Zrzavý ve fotografiích Václava Chocholy" v

          Krucemburku. Je zastoupen na retrospektivní výstavě "Česká fotografie 20. století" v 

          Městské knihovně.

 

27.8. 2005 Umírá po krátké závažné nemoci v Motolské nemocnici v Praze.

©  Archiv B&M Chochola

Publikování obsahu, fotografií nebo jejich částí podléhá autorskému zákonu a je zapovězeno bez předchozího souhlasu autora.

Aktualizováno 26. 1. 2020

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now