Václav Chochola
Kdybychom chtěli vyzvednout některou osobní vlastnost Václava Chocholy, byl by to neklid. Nikoliv bezcílné těkání, ale živočišná potřeba pohybu. Doba, ve které většinu času žil a pracoval, byla charakteristická uzavřenými hranicemi, kriminály a ztrátou většiny osobních svobod. Vnější tlak vyvolal prudkou vnitřní reakci. Sportovní chodec a začínající fotograf přijal fotografický aparát za nedílnou součást svého každodenního života, jako prostředek k seberealizaci.
Václav Chochola (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha) patří ke generaci, kterou v mládí formovalo dusné prostředí protektorátu a druhé světové války. V letech 1941 – 45 se učil fotografem, studoval i na grafické škole, ale hned začal uplatňovat své reportážní i žánrové snímky v nejrůznějších časopisech a novinách. Nejčastěji se jednalo o sportovní události, pak ale následovaly záběry z Národního divadla, experimentální scény Větrník i ukázky volné tvorby. Svoji fotografickou činností chtěl zachytit co nejširší škálu domácího kulturního a společenského dění. Už za války navázal celoživotní přátelství s Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem, s nimiž tvořil neformální tvůrčí skupinu. Mnohé jeho tehdejší práce mají výrazný imaginativní náboj, vedle inspirace surrealismem a dobovou filmovou tvorbou měl na jeho práci vliv i častý styk s umělci dalších oborů, malíři, sochaři a hudebníky. Stali se jeho přáteli (například malíři František Tichý, Kamil Lhoták či Zdenek Seydl) a on milovníkem, znalcem, sběratelem a významným propagátorem jejich tvorby. Pro fotografa byl přínosný i kontakt s okruhem Skupiny 42, zaujal ho zejména jejich civilismus a zájem o moderní město, včetně jeho periferie. Na jedné straně hluboká melancholie, na opačné i jiskřivý, až groteskní humor jsou citové polohy, které dělají autorovy fotografie jedinečnými a životadárnými. Současně byl ale autorem řady zátiší, krajin a experimentálních aktů. V několika případech je společně s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem dodatečně upravovali technikou roláže. Ten také doprovodil textem roku 1961 první autorovu monografii.
Podstatnou část autorova uměleckého odkazu tvoří portréty významných osobností české i zahraniční kultury a sportu. Teprve v odstupu let se ukazuje, o jak osobité a bohaté svědectví se jedná. V 60. letech se načas trochu zlepšila vnitropolitická situace a Chochola mohl vycestovat za hranice, do Vietnamu a později dokonce do Paříže. Vedle výrazných snímků z Crazy Horse Salonu tam vznikly často připomínané aranžované portréty Salvadora Dalího, ale i dalších osobností světové avantgardy: fotografů Man Raye a Brassaie nebo malíře Maxe Ernsta. V následujících letech autor pokračoval v mapování české kulturní scény. Později se nejúplněji s jeho mnohatisícovým archivem vypořádala jeho dcera Blanka Chocholová v knize Kabinety vzpomínek (1993), jejíž vydání doprovázela i jedinečně pestrá výstava, mapující život, tvorbu i životní vazby a přátelství.
Fotografův libeňský kamarád spisovatel Bohumil Hrabal charakterizoval vezdejší putování Václava Chocholy slovy: „Jde užasle světem, o kterém jako kluk na předměstí snil a od něhož byl vždy oddělen červenou šňůrou, a do něhož má najednou přístup. Skutečnost, že v tomto světě nebyl nikdy úplně doma, dokázal proměnit v nepřehlédnutelnou přednost: zbystřilo mu to oko a zahlédl detaily, které my oslněni jinými cíli ani nevidíme.“ Jakkoliv bylo jedním z velkých témat Václava Chocholy periferie, jeho rozsáhlé reportážní a dokumentaristické dílo dnes řadíme do zlatého fondu české fotografie 20. století.
Jan Mlčoch, 2008
Václav Chochola - biografie
1923 Narozen 30. ledna v pražské Libni.
1934 Studia na reálném gymnáziu v Praze Libni.
1939 Aktivně sportuje a začíná fotografovat aparátem Voigtlander 6x9 cm atletické
závody, začíná publikovat v denním tisku.
1940 Pořizuje si aparát Zeiss Ikon 6x6cm, fotografie zpracovává v Klubu
přátel amatérské fotografie.
1941 Opouští studia na reálce a vstupuje do fotografického učení fotoateliéru
O. Erbana v Praze na Letné, současně navštěvuje fotografickou třídu
Grafické školy v Praze na Smíchově, fotografie publikuje v denním tisku,
vedle sportu se postupně zabývá fotografováním divadla a kulturního dění.
1942 Seznamuje se a začíná spolupracovat s fotografy Karlem Ludwigem
a Zdeňkem Tmejem.
1943 První ateliér v centru Prahy, Soukenická 20. Externí fotograf Národního
divadla, Divadla na Vinohradech, Uranie, Prozatímního a Intimního divadla,
Větrníku a dalších i mimopražský divadelních scén. Člen Klubu přátel umění
Mánes.
1944 Ve volné tvorbě je inspirován atmosférou velkoměsta, přátelskými a
uměleckými kontakty s osobnostmi doby. Svými fotografie volně navazuje na program
umělecké Skupiny 42 a její civilní poetiku všedního dne.
1945 Fotografuje Pražské povstání a konec války. Pokračuje s fotografováním
poválečných divadelních premiér, obnovené scény divadla V + W - Jana
Wericha a Jiřího Voskovce, spolupracuje s nahrávacím studiem Supraphon
/dříveUltraphon/. Získává výuční "tovaryšský list" a zakončuje tak své
působení v ateliéru na Letné. Začíná fotografovat s Leicou, Primarflexem a
Contaxem.
1946-48 Fotografuje první ročníky Pražského jara, ve sportu snad všechny disciplíny
od atletiky, automobilových, cyklistických i motocyklových závodů, pravidelně
každoroční chodecké závody Praha - Poděbrady, šerm, fotbal, hokej, dostihy
a další, současně se věnuje fotografování divadelních scén.
1949 Přijat za člena Svazu čs. Výtvarných umělců. / Mezi členy: K.Ludwig,
J. Sudek, J. Lukas, K.Plicka, J. Prošek, J. Brok, J. Ehm,T.Honty, J. Jeníček
Z.Tmej / Seznamuje se s malířem Františkem Tichým a poprvé ho portrétuje.
1950 Získává nový ateliér v Rytířské ulici na Starém Městě v Praze.
1951-52 Spolupráce se Zdeňkem Tmejem, s knižními nakladatelstvími a s časopisy,
fotografování periferie.
1953 Sňatek, narození dcery Blanky, návrat s rodinou do Libně.
1957 Redukční prověrky ve Svazu čs. výtvarných umělců obstál, o jeho fotografie
se zasazuje Jindřich Chalupecký. Po celkovém napětí se hospitalizuje na
psychiatrii.
1958-59 Přátelství a spolupráce s Františkem Tichým na kompletaci a reprodukování
jeho celého grafického díla pro publikační účely. Při fotografování v
Divadle SKN se seznamuje s Bohumilem Hrabalem a jeho přáteli.
1960 Připravuje svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem.
1961 Tříměsíční pobyt ve Vietnamu, kam je vyslán SČVU spolu s fotografkou
Dagmar Hochovou.
1962-67 Pokračuje s portrétováním významných českých uměleckých osobností,
ale i zahraničních, kteří zavítali do Prahy: D. H. Kahnweiler, P. P. Pasolini,
M. Antonioni, L. Armstrong, J. L. Barrault, M. Marceau ad.
1968-69 Opakovanými pobyty v Paříži obohacuje kolekci portrétů osobností:
S. Dalí, M. Ray, Brassai, M. Ernst, D. Ellington a další.
1970 22. 1. zatčen po fotografování hrobu Jana Palacha a měsíc držen ve vazbě
ve věznici Ruzyň.
1970-73 Odsouzen na pět let podmíněně. Fotografuje minimálně, zpracovává
fotografický materiál z francouzských pobytů, krizi se mu nedaří překonat
i z důvodu ztráty kompletního fotografického vybavení, které mu odcizil pražský
taxikář. Dcera Blanka zakončuje maturitou obor umělecká fotografie na
SPŠ grafické a začíná pomáhat se zpracováním archivu.
1974 Dostává výpověď z ateliéru v Rytířské ulici a odchází do nového ateliéru
panelového typu v Praze 4 Braníku.
1979 Spolupráce s dcerou na kompletaci životní biografie a fotografické tvorby pro
diplomní teoretickou práci na FAMU nazvanou "Životní a tvůrčí podněty
fotografa Václava Chocholy”.
1980 Narození vnuka Marka, který se později také začne zabývat fotografií.
1982 Retrospektivní bilanční výstavu k šedesátinám sestavuje Jana Reichová a
zahajuje Bohumil Hrabal.
1989 Pokračuje v práci na uspořádání a kompletaci objemného archivu,
samostatné výstavy iniciované dcerou. Poprvé výstavní kolekce putuje do
Ameriky jako celek. Udělení pamětní plakety Josefa Sudka Ministerstvem kul-
tury ČSR a Svazu Českých výtvarných umělců v Praze.
1990- 93 Po více než dvaceti letech znovu v Paříži a jako stipendista Nadace Charty
77 na zámku La Napoule v jižní Francii.
1993 Dcera zpracovává již samostatně jeho archiv a připravuje monografii
"Kabinety vzpomínek Václava Chocholy" a samostatný výstavní projekt, který
podpoří MKČR a řada institucí.
1994-99 Pokračování v kompletaci, třídění a zpracování fotografického archivu
pro fotografické výstavy a publikace.
2000-01 Režisérka Věra Chytilová a Blanka Chocholová připravují dvoudílný
dokumentární film pro Českou televizi o fotografech Chocholovi, Ludwigovi a
Tmejovi Vzlety a pády. V rámci projektu Praha Evropské město kultury roku
2000 je uvedena v Galerii Václava Špály (s pozdější reprízou v Domě
fotografie v Českém Krumlově) výstava Čtyři klasici české fotografie - Hájek,
Chochola, Ludwig, Tmej.
2003 Výstava Fotografický archiv k autorovým osmdesátinám je zahájena
v Clam-Gallasověv paláci v Praze, současně probíhá výstava Salvador Dalí ve
fotografiích v Egon Schiele Art centru, v Českém Krumlově. Redukovaná repríza
výstavy k jubileu putuje do Ostravy a Opavy. Na realizaci výstav se podílí kromě
dcery Blanky i vnuk Marek.
2004 Závěrečné přípravy a uvedení monografie v edici FOTOTORST prezentované spolu
s výstavou Salvador Dalí v prostorách paláce Langhans FOTOŠKODA v Praze.
Uvedení reprízy výstavy portrétů Salvadora Dalí u příležitosti výstavy Salvador Dalí,
grafické dílo -13.3. - 30.5 a samostatná výstava Fotografický archiv 22.8. - 24.9.
v Städtische galerie Erlangen v Německu. 12.10. je zahájena výstava v Národním
Divadle "Divadlo ve fotografiích Václava Chocholy".
2005 Vystavuje v New York Leica Gallery 21.1. - 19.2 na výstavě "Czech Photography
IV" 7.2. mu byla udělena cena Trebia čestné rady mezinárodní galerie Miro za
podporu umění a tvůrčí činnost - za sérii pařížských portrétů malíře Salvadora Dalího.
Účastní se výstav "Obrazy války" na Pražském hradě a výstavy "Paměť- Léta války"
na Staroměstské radnici k výročí 60 let od konce 2. světové války.
29.5- 31.8. probíhá výstava "Jan Zrzavý ve fotografiích Václava Chocholy" v
Krucemburku. Je zastoupen na retrospektivní výstavě "Česká fotografie 20. století" v
Městské knihovně.
27.8. 2005 Umírá po krátké závažné nemoci v Motolské nemocnici v Praze.