Václav Chochola
Morava 53-88
Jak vypadá Morava hledáčkem objektivu jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů? To se dozvíte na výstavě Morava 53-88, která začíná 2. května na mikulovském zámku.
První snímky z Moravy pořídil fotograf Václav Chochola (1923-2005), když se jel oženit do Dolních Dunajovic s Boženou, rozenou Stopkovou. To bylo v roce 1953. V dalších mnoha letech tak jezdil na Moravu pravidelně. Patřil do Prahy, pocházel z předměstí, z Libně. Přesto o něm Bohumil Hrabal řekl, že je venkovan, „úžaska“, který vše jako kdyby viděl poprvé. Ve své tvorbě se Chochola věnoval fotografování sportu, divadla, hudby a portrétování výtvarníků, a dalších osobností. Ve volné tvorbě se inspiroval hlavně atmosférou periferie velkoměsta.
Na fotografiích z Moravy je znát, jak má předměstí blízko k venkovu i jak na Moravě nacházel podobné vizuální situace jako ve své Praze.
Výstava Morava 53-88 představí dosud neprezentovanou, téměř intimní část Chocholovy tvorby – záběry z jeho cest na jižní Moravu k rodině své ženy. Fotografie vystavené během tohoto roku na zámku v Mikulově skutečně odkrývají to nejniternější, ať už se jedná o lásku, dětství, smrt, nebo také zdánlivě všední záběry nejobyčejnějších činností.
Chocholovy fotografie z Moravy patří k velkým překvapením, nejen autorům celého projektu a pokračovatelům dědictví klasika české fotografie Blance a Markovi Chocholovým, ale i samotným příbuzným, kteří některé z fotografií vidí poprvé.
Z více než 900 fotografií se postupnými výběry vytvořila jedinečná kolekce, kterou můžete najít i v reprezentativním katalogu, který v rámci výstavy bude i pokřtěn přímo na vernisáži. „Fotografie Václava Chocholy Morava 53- 88 jsou dnes zajímavé i z hlediska etnografického. Dá se říci, že Chochola fotil příbuzné a k tomu vždy něco navíc, dokonce natáčel na 8mm filmový pásek, tyto záznamy budou taktéž na výstavě prezentovány.“ Říkají kurátoři výstavy Blanka Chocholová a Josef Šuba, etnolog, který celý projekt nastartoval.
V roce 1965 Bohumil Hrabal napsal postřehy, které jsou dodnes aktuální:
Fotograf Václav Chochola nám svými fotografiemi ukazuje úhly a propojenosti svých pohledů a že jej posedají jistá témata, která se v obměnách vracejí... Dělí se tak s námi o svoje dojetí, chce, abychom se dovedli bavit na útraty kulových ploch, které neustále sebou nosíme jako ohromný hrb, jehož centrum je v našem oku. Chce nám poradit, že člověk má sebou nosit fotografický aparát i když jej sebou nemá, nebo vůbec jej nemá, že lze fotografovat i ve snění. A hlavně, že je třeba a zapotřebí přijíždět jako žasnoucí venkovan, pořád jakoby poprvé. Jako pravý
libeňák, Václav Chochola je tím užaslým venkovanem, „úžaskou“.
Regionální Muezum v Mikulově - Zámek Mikulov
3.5. -24.11. 2019
http://www.rmm.cz/
Karel Hájek – Byl jsem při tom
Muzeum fotografie a moderních obrazových médií
28.10. – 30.12. 2018
Jinřichův Hradec Kostelní 20/I – jezuitská kolej
Vážení návštěvníci,
zveme Vás v sobotu 27. 10. 2018 v 17.00 hodin na zahájení výstavy „Karel Hájek – Byl jsem při tom“, připravené k 40. výročí úmrtí fotografa Karla Hájka. Na výstavě jsou vedle fotografií a exponátů ze Sbírky Muzea fotografie a moderních obrazových médií významně zastoupeny fotografie a dokumenty zapůjčené z Archivu Národního muzea, Archivu B&M Chochola a ze Sbírky fotografií Svazu českých fotografů. Zvláštní poděkování za práci na přípravě výstavy patří (v abecedním řazení) paní Blance Chocholové, panu Marku Chocholovi, panu Liboru Jůnovi a paní Věře Matějů.
Těšíme se na setkání s Vámi.
WERICHOVA VILA
Od 30.6. 2017 je otevřena stálá expozice Werichovy vily na Kampě, kterou provozuje Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových.
Součástí expozice jsou fotografie Václava Chocholy,
Karla Ludwiga a Zdeňka Tmeje z našeho archivu.
Více informací o programu a expozici na Facebooku a webu galerie-
https://www.facebook.com/werichovavila/
http://www.werichovavila.cz/
Adresa: U Sovových mlýnů 501/7
Otevřeno denně / 10 – 18 hodin
ZDENEK SEYDL A KNIHY
(29. dubna 1916 – 17. června 1978 )
100 Let od narození!!!
Výstava Zdenek Seydl a Knihy
součástí expozice jsou fotografické portréty od Václava Chocholy
MUZEUM HRNČÍŘSTVÍ, nám. Smiřických 41,
Kostelec nad Černými lesy
otevřeno čt - ne / 9.7. - 4.9. 2016
ZDENEK SEYDL AND BOOKS
(29. dubna 1916 – 17. června 1978 )
100 Years Anniversary from Birth!!!
Exhibition Zdenek Seydl and Books
part of the exhibitions are photographs by Václav Chochola
Archiv výtvarného umění
Museum of Pottery, nám. Smiřických 41,
Kostelec nad Černými lesy
open thu - sun / 9.7. - 4.9. 2016
ZDENEK SEYDL
(29. dubna 1916 – 17. června 1978 )
100 Let od narození!!!
MUZEUM HRNČÍŘSTVÍ, nám. Smiřických 41,
Kostelec nad Černými lesy
otevřeno čt - ne / 9.7. - 4.9. 2016
V KATALOGU POSLEDNÍ autorsky připravené VÝSTAVY nazvané Pokrm pro oči, jíž umělec s několikaměsíčním zpožděním připomněl své šedesátiny (narodil se 29. 4. 1916, výstava byla v září a říjnu 1976 v pražské Nové síni), jsou na vstupní straně citáty z jeho deníku. První z nich, výrok japonského grafika Hokusaie, zní: Od svých šesti let pociťoval jsem touhu kresliti všechno, co jsem kolem sebe viděl. Z. Seydl nevybral tehdy tento citát do úvodu náhodou. A jeho opakování zde není také náhodné. Zdá se, že postihuje v obecné poloze základní rysy Seydlovy osobnosti: extrovertní, v kontaktu a v interkreaci se světem se rozvíjející tvořivost, i časné uchopení výtvarné řeči jako jejího hlavního výrazu. (Posledně uvedenou skutečnost potvrzuje i tento životopisný fakt: v r. 1935 získal Z. Seydl první cenu na pražské výstavě dětské kresby - za práce z let 1922-1929.) Seydlovo výtvarné nadání, podporované jistě i příznivým rodinným zázemím (jeho nevlastním otcem byl sochař K. Pokorný), získává profesionální kvality a názorovou vytříbenost vzděláním stejně důkladným jako neobvyklým. Ve školním roce 1932-1933 absolvuje Z. Seydl jednoroční kurs grafickýchtechnik na Státní grafické škole u prof. J. Konůpka.
V letech 1933-1936 se vyučí sazečem v České grafické unii v Praze. (Zřejmě velmi úspěšně i podle přísných profesních kriterií, protože v roce vyučení získává 1. cenu Ústavu pro zvelebování živností v typografickém oboru na učňovské pokračovací škole v Praze.) Přitom stále kreslí a maluje, v letech 1935 a 1936 se účastní výstav sdružení Mladá kultura, vznikají jeho první scénografické práce. V rozmezí let 1936-1941 studuje na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro kreslení a monumentální malbu, vedeném F. Kyselou. V téže době se zúčastňuje Salonů na chodbě v divadle E. F. Buriana a výstav skupiny Sedm v říjnu, jejímž je zakládajícím členem. Jak vidno z tohoto strohého a jistě ne úplného výčtu faktů, jsou Zdenka Seydla léta učednická naplněna intenzivní prací. K tomu je třeba dodat ještě alespoň toto: významným výtvarným a námětovým obohacením je v době okupace pro Z. Seydla také kontakt se členy Skupiny 42, zejména s malíři F. Grossem, F. Hudečkem a K. Lhotákem. Neméně důležité je i přátelství s A. Paderlíkem, s nímž v r. 1943 vystavoval soubor olejů v malé síni Mánesa. A důležitá je i škola: všestrannost F. Kysely, sahající od užité grafiky přes monumentální malbu, sklo a textil až ke scénografii, se kryje se Seydlovým tvůrčím záběrem při ohlédnutí na uzavřená díla obou umělců jistě ne náhodou. A také Seydlův smysl pro výtvarný rytmus, z něhož pramení jeho cit pro dekorativní a ornamentální možnosti liniové kresby, i stále zřejmější sklon k nepopisné znakovosti, našly u jeho profesora jistě přinejmenším příznivé přijetí.(Bez povšimnutí neprošly kolem Z. Seydla určitě ani první pokusy o český kreslený film, jež na přelomu 30. a 40. let podnikl J. Benda, také profesor pražské Umprum.)
Na sklonku okupace a zejména v prvních letech poválečných se Z. Seydl začíná stále výrazněji prosazovat v nejrůznějších oblastech užitého umění. (Což mu ovšem nijak nebrání v tom, aby v r. 1945 neuspořádal samostatnou výstavu své grafiky a nadále se neúčastnil řady výstav jako „volný" výtvarník. V roce 1945 se stal také členem SČUG Hollar.) Seznam exponátů v katalogu Seydlovy výstavy uspořádané na konci roku 1949 v Topičově salonu je z tohoto pohledu příznačný: kresby (včetně návrhů kostýmů a kreseb pro animovaný film), grafika (včetně linoleořezových plakátů), ilustrace, koláže z květin, listí a stébel, hračky, textil, koberce, intarzie (např. krabice na příbory, ale také brože, desény šatovek a v neposlední řadě knižní obálky (60 čísel), úpravy knih (12) a vazby (7).
Koncem 40. let je tedy Seydlovo tvůrčí pole v podstatě dotvořeno. Ve všem, co dělá, už jsou také přítomny hlavní rysy jeho vidění, jeho rukopisu, jeho groteskně lyrického a lyricky groteskního výtvarného i literárního projevu.
Do výtvarné redakce nakladatelství Čs. spisovatel přichází v roce 1949 Seydl jako redaktor s jasným a originálním názorem na knihu - a zejména v produkci tohoto nakladatelství je to po celou dobu jeho působení, které skončilo až jeho odchodem do penze v roce 1976, zcela zřejmé a snadno doložitelné. A to nejen desítkami titulů, jež typograficky upravil či jimž navrhl přebal a vazbu, ale hlavně výtvarnou koncepcí mnoha edic. Typickápro Seydla-úpravce je klidná typografie knižního bloku, spise klasická, jen někdy s mírně funkcionalistickým nádechem, obklopená bohatou, kresebně, barevně a významově útočnou obálkou nebo přebalem a stejně laděnou vazbou. (V tomto ohledu a v této poloze je Z. Seydl podle mého mínění nejblíž J. Čapkovi. Právě jako úpravce knihy lze tyto dvě osobnosti považovat za spřízněné. Jinak - už jako ilustrátoři - mají myslím daleko méně společného, než se soudívá.) Řekne-li se Seydl a kniha, vybaví senám většinou Seydl-ilustrátor. Svým způsobem není divu: originalita jeho ilustrátorské práce je nezaměnitelná a jeho výkony v tomto žánru tam,kde byl text pro něho jako šitý na míru (La Fontaine: Bajky, Rabelais: Gargantua a Pantagruel, Hoffman: Ďáblův elixír, J. Š. Kubín: Strakatý máslo aj.), patří k vrcholům moderní české knižní ilustrace.
Obdobně je tomu v grafice, kresbě, malbě i v dalších oborech už zmíněných, z nichž ovšem pouze část Seydlovy práce pro divadlo je monograficky zpracována (Kostýmy, Divadelní ústav, 1977). A tak se v této chvíli pradoxně jeví, že dílo, definitivně uzavřené autorovou smrtí 17. června 1978, dílo, patřící přinejmenším do kontextu české výtvarné grotesky, ohrožuje zapomnění nebo odsunutí mezi blednoucí legendy. Snad se tato nebezpečí podaří zažehnat a popřít tak jeden z možných významů Morgensternovy myšlenky,kterou také citoval Z. Seydl v již vzpomenutém katalogu: Čím jsem starší, tím více mi patří jedno slovo přede všemi ostatními: grotesknost.
text BOHUMIL HOLÝ, 1996 k výstavě v Galerii Hollar
KABINET CHOCHOLA
Galerie Mariánská
České Budějovice
Václav Chochola a Archiv B&M Chochola
Stálá fotografická expozice
Autoři Fotografií:
Václav Chochola, Zdeněk Tmej, Karel Ludwig, Karel Hájek, Jan Lukas
Kurátor expozice:
Blanka Chocholová *1953
Fotografka, kurátorka, pedagožka, dcera Václava Chocholy.
Stálá expozice z unikátního fotografického archivu založeného Václavem Chocholou (1923–2005). Fotografie českých klasiků mapují období téměř celého 20. století, obsahující rozličná témata, události a i výtvarné směry. Expozice je umístěna v 1. patře nově otevřené Galerie Mariánská v samotném centru Českých Budějovic. V galerijním obchodě v přízemí budovy je kompletní nabídka tiskovin - katalogy, monografie, autorské tisky, pohlednice a plakáty.
Continual photographic exhibition from archives founded by photographer Václav Chochola (1923–2005). Photographs of czech classics contain several themes and styles throug the almost whole 20. century time scale. Expozition is located in the 1st floor of newely estabileshed Gallery Mariánská in the center of town České Budějovice.
The Gallery shop offers complete sortiment of the archival stationery: Catalogues, Monographies, Authors prints, Postcards and Posters.
Adresa / Adress:
Galerie Mariánská
Pražská třída 1/
České Budějovice
OTEVÍRACÍ DOBA
úterý – neděle: 10.00 – 20.00
státní svátky: otevřeno
záběry z expozičního sálu:
Salvador Dalí - fotografie Václava Chocholy
adresa: Galery of Art Prague, Staroměstské náměstí 15.
Otevřeno denně 10 - 20 hodin.
GOAP -Gallery of Art Prague
