top of page

Výstavy dokumentace

2023       Harmonogram akcí

Chochola à Paris - Central Gallery
Staroměstské nám. 15, Praha 1
28.1. - Prodlouženo do 31.12. 2023

Fotograf Václav Chochola slaví 100. narozeniny! V rámci jeho jubilejního roku 2023 budete moci po České republice vidět mnoho výstav odkazujících na Chocholovo dílo a výjimkou není ani Central Gallery. V rámci expozice Salvador Dalí uvidíte nejen slavné portréty Dalího, které Václav Chochola fotil v Paříži v roce 1969 a jsou již součástí stálé expozice, ale také selekci dalších fotografií z Paříže roku 1969. Nahlédnete do pařížského kabaretu Crazy Horse i dní, které předcházely setkání se surrealistou Dalím a dozvíte se příběh toho, jak Václav Chochola fotil Salvadora Dalí.

Foto: Marek Chochola, Michal Bauer Pticen
"Stochov je náš!" Václav Chochola – Kamil Lhoták – Jiří Kolář,  Muzeum Stochov
termín výstavy: 7.3. 2023 - 9.5. 2023

Dovolujeme si oznámit, že v roce 2023 by se dožil fotograf Václav Chochola 100 let.

Jeho Archiv vydává stále více a více překvapení, neboť je průběžně digitalizován a dle jeho původních představ se s jeho fotografovanými tématy vracíme na jeho fotografovaná místa. Z těchto zastavení vzniknou tematické výstavy, které budou během roku 2023 veřejnosti nabídnuty. Rádi se setkáme se světem Václava Chocholy i s dalšími jeho náměty. 

Výstava:             STOCHOV JE NÁŠ  /    MUZEUM STOCHOV

Druhá z řady následujících výstav je zaměřena na místo genealogicky spojeného s rodištěm fotografova otce a tesaře Václava Chocholy. Sem jezdíval Václav Chochola jako dítě za příbuznými a nostalgicky se ke Stochovu vracel ve vzpomínkách i s malířem Kamilem Lhotákem. Ten jako chlapec ve Stochově také pobýval a dokonce společný přítel jak Lhotáka i Chocholy Jiří Kolář sestavil a napsal povídku pro děti nazvanou: Jeden den prázdnin.
( 1949, Orbis).

„Každý rok jezdil malý Kamil na prázdniny k babičce a k dědečkovi do Stochova.“
Tak povídka začíná. Přátelství s Kamilem Lhotákem, Jiřím Kolářem, ale i genealogická ilustrace rodu Chocholů, to bude námět pro druhou výstavu věnovanou právě ve Stochově.

A heslo Stochov je náš? To si v přátelském objetí znovu opakovali již staří bardi a poetové Václav Chochola s Kamilem Lhotákem, kdy často spřádali mnoho nápadů, jak se do Stochova spolu vrátí.

Tak jim to dopřejme!!  

Foto: Marek Chochola, Michal Bauer Pticen

Václav Chochola a přátelé
Galerie Millennium
Tržiště 5, Praha 1, Trvání výstavy od 14.3. - 28.4.

Výstava připomíná výročí 100 let od narození Václava Chocholy (1923–2005) a rovněž navazuje na loňské jubileum Adolfa Hoffmeistera kdy uplynulo 120 let od jeho narození.

Z fotografického archivu Václava Chocholy vybíráme nejen fotografie, ale i něco málo z korespondence a vzpomínek z cest do Říček, pražského ateliéru, ale i Paříže. Tyto všechny podoby Adolfa Hofmeistera jsou pak rozšířeny o podoby jeho a Chocholových přátel. Společnost okruhu přátel na vernisážích a dalších akcích, kde se vzájemně setkávali – Jiří Brdečka, Zdenek Seydl, Jiří Trnka, Jan Werich ad.

Chochola na fotografiích zachytil A. Hoffmeistera v Praze také s režisérem M. Antonioim, dále s malířem J. Effelem a nebo v Paříži s Maxem Ernstem. Připomeneme si tak tato fotografické dokumenty setkání přátel, osobností 20. století. Zavítáme i do prostředí chalup v Říčkách, kam se Chochola vydal s aparáty několikrát na narozeniny A. Hoffmeistera, ale fotografoval zde i další výtvarníky jejich rodiny a přátele.

Výstava svou nostalgickou atmosférou tak připomene nám sirotkům našich rodičů společná přátelství, která si uchováváme dodnes.

Výstavu připravují a srdečně Vás zvou:

Blanka Chocholová, Marek Chochola, Adam Hoffmeister, Tereza Brdečková, Jan Trnka, Klára Trnková

20230419_160541
20230419_153542
20230419_153617
20230419_153501
20230419_153117
343229657_276317624751531_3244710801965136306_n
IMG_9397
IMG_9423
IMG_9456
IMG_9358
IMG_9307
IMG_9336
Foto: Marek Chochola, Michal Bauer Pticen

Zahajovací řeč výstavy od Terezy Brdečkové

Úvod k výstavě Václav Chochola a přátelé... Když se dívám na pozvánku, vidím elegantní skupinovou fotografii umělců a jejich chotí. Tehdy, na konci roku 1960, by se hodila třeba do časopisu Life. Jsou na ní elegantní, krásní , na pohled bohatí a snad i šťastní lidé. Jenže na fotografii vidím i něco jiného: Jiřího a Zdenku Brdečkovy, Adolfa Hoffmeistera, dirigenta Milivoje Uzelace s jeho Věrou a další přátele, kteří se před Silvestrem roku 1960 sešli u Hoffmeisterů v bytě v Diamantu ve Spálené ulici. Jsou to rodiče některých z nás. Fotoaparát držel v rukou tehdy sedmatřicetiletý Václav Chochola a ten do té společnosti patřil také. Bohatí nebyli, nebo jen jaksi relativně: měli kolem sebe krásné věci, často obrazy či sochy dalších přátel, peněz už méně a někdy vůbec, eventuelně si za ně nebylo co koupit.Všichni byli občany země, kterou směli opustit jen na zvláštní povolení s potupně omezeným finančním obnosem. Byli malíři, hudebníci, spisovatelé, divadelníci, filmaři. Většinou se znali už z válečných let. Svým způsobem byli prominenti, protože jejich umění vynášelo státu valuty a jim naplnění, ale mělo to meze, jelikož ten stát ovládaný Sovětským Velkým bratrem s nimi mohl v každém okamžiku zamést a také to dělal. Patnáct let před touhle fotografií pro ně skončila okupace. Před dvanácti lety demokratický stát. V Americe byl právě Kennedy zvolen prezidentem, Fellini natočil v Itálii Sladký život a a Godard ve Francii U konce s dechem. Jenže se zostřovala studená válka. Zatímco na Západě se dostávala ke slovu skvělá poválečná generace, a u nás komunisté vyštvali Jana Wericha z jeho divadla, režim prosti sobě štval různé skupiny obyvatel, jedny věznil a okrádal a jiné korumpoval. Země se toho roku přejmenovala: náhle to byla Československá socialistická republika, jelikož komunismus byl údajně na spadnutí. Z korespondence současníků lze vyčíst, že po obdobo jistého rozmrazování přišel zase z Kremlu mráz. Byla to celkem beznaděj. Ve Spálené ulici u Hoffmeisterů se tehdy pořádala takzvaná fajnová odpoledne, kam spontánně přicházeli tito pražští umělci, nikdo nikam nespěchal, byla legrace a družnost hřála. Kupodivu, mezinárodní izolace ani domácí buzerace nedokázali zničit jejich umění, fantazii, inspiraci. Také Václav Chochola v té době připravoval svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem a pokračoval ve své práci fotografa sportovních událostí, divadla, výstav. Fotografování během oslav, výletů a přátelských sešlostí provozoval spontánně a paradoxně tak vytvořil dojem, že tehdejší život byl jediným řetězem radostí. Což nebyla pravda. A také lidé zachycení na fotografiích bylo velmi různí. Někteří z nich tehdy věřili v komunismus, jiní ani trochu, ale to jim navzájem nebránilo v přátelství, navzdory všem hrůzám, které zažili nebo o nich věděli. Situace těchto přátel, našich rodičů, se dnes těžko vysvětluje: byli zároveň svobodní i zavření, ustrašení i stateční, chudí i bohatí. Nevěděli co bude zítra, kdo jim co povolí či zakáže, neměli majetek v dnešním smyslu a přesto spřádali plány, tvořili, toužili, smáli se. A zůstalo toho po nich až nepochopitelně moc. Václav Chochola zdaleka nebyl jen fotografem této úzké umělecké společnosti, jeho záběr byl mnohem širší. Ale zachytil ji lépe než kdo jiný. Přitom působil, proč to neříci občas jako pošuk. V rozevlátém baloňáku nebo ošumělém saku se blížil se k objektům své pozornosti, jako by mu na nich nezáleželo a věnoval se přitom zdánlivě sám sobě, takže zároveň budil pozornost i klid. Dnes myslím, že si tu kombinaci výstřednosti a důvěryhodnosti dobře promyslel, protože ho nakonec všichni znali a řekli si: Aha, v pořádku, Chochola fotí. Dostal se vždycky kam potřeboval. Salvátoru Dalšímu dal podržet svoje vajíčko k svačině i časopis Květy a předstíral, že něco hledá po kapsách. Tak vznikly dvě jeho slavné fotografie. Moje osobní vzpomínka na něj se vztahuje někdy k roku 1978, kdy jsem seděla s kamarády v hospodě U Mozarta, kam pravidelně chodil. Když jsem se zvedla, pravil nezaměnitelné nosovým hlasem: “Nechoďte domů, tam vás čekají jen potíže!” To byla tedy pravda a tak jsem si zase sedla. Dnes díky Blance a Markovi vidíme, že tohle všechno byla trochu stylizace. Chochola byl sice bohém a kráčel tam, kam ho nohy fotografa právě nesly, ale také puntíčkářsky zapisoval co a koho fotografoval a byl milující manžel a otec. Také byl znalcem lidí a dokázal odhadnout, u čeho stojí za to být. Bez něj bychom neměli fotografie divadla Větrník ani poválečného Divadla Voskovce a Wericha, fotografickou kroniku poválečného života Jiřího Trnky, Jana Wericha, či Zdeňka Seydla, nevěděli bychom, jak vypadal v posledních letech Jiří Brdečka. Zachytil jednu z podob tehdejšího uměleckého světa, zachytil společenskou atmosféru. Uvažuji, co mají lidé na těchto fotografii společného. Ano, jsou to rodiče mnohých z nás. Mají různé názory, povahy i původ. Ale jedno je spojuje: všichni potřebují krásu, umění, a taky spoustu legrace. Naučili se, že ten, kdo umí snít, vtipkovat, tvořit a mít rád přátele, tomu se nedá svoboda tak úplně vzít. Proto sdíleli názor, že vůbec nejhorším hříchem je někoho otravovat a nudit. Podíváme li se na Chocholovy fotografie, vidíme, že nudná a banální není ani jedna. Navrhuji dát si to jako závazek pro léta příští: nenudit a neotravovat. Tereza Brdečková, březen 2023

Václav Chochola, František Dvořák a přátelé
Galerie Vltavín, Praha
Masarykovo nábř. 1648/36, Praha 1, Trvání výstavy od 10. 5. - 1. 6. 2023

Foto: Marek Chochola, Michal Bauer Pticen

Václav Chochola a hudba
Foyer Rudolfinum, Hudební festival Pražské Jaro
Alšovo nábř. 79/12, Praha 1, Trvání výstavy od 13. 5. - 31. 5. 2023

Foto: Marek Chochola, Blanka Chocholová, Nadia Rovderová

Pražské jaro objektivem Václava Chocholy
Text k výstavě od PhDr. Svatavy Barančicové

Tu fotografii miluje celý svět. Salvator Dalí v excentrické vyšívané vestě drží před obličejem vejce a koulí na nás jedním okem. Ikonickou fotku vytvořil Václav Chochola,český fotograf, jehož sté výročí narození připomene výstava Chochola a hudba na festivalu Pražské jaro v Rudolfinu 13. 05.–31. 5. 2023. Václav Chochola (1923-2005) se proslavil i dalšími portréty či momentkami významných osobností, například Jana Zrzavého v ateliéru, Bohumila Hrabala v Libni, kde sám také bydlel, Emila Zátopka běžícího na Strahově, malířů Lhotáka, Tichého, Hudečka, fotografa Sudka… Ale celým životem jej provázela také hudba, kterou miloval. Například k jeho skvělým fotografickým úlovkům patřil Louis Armstrong, americký trumpetista, který v roce 1965 svým koncertem v Lucerně pobláznil celé totalitní Československo. „Otec nefotil jen koncert. Vždycky se snažil dostat k umělci blíže, a třeba zadním vchodem. Když tu byl Armstrong, tak ho z letiště odvezli rovnou do hotelu International v Dejvicích. A před hotelem na něj ve velkém houfu čekali všichni ti novináři, filmaři a zpravodajské štáby. Ale otec udělal takový trik, že prošel přes kuchyň zadním vchodem k výtahu a chytil Armstronga rovnou jak otevírá dveře a jde z pokoje. Pak mu strčil do ruky moji fotku, bylo mi asi sedm, aby ji pro mě podepsal, a fotil ho s tou fotkou v ruce,“ vzpomíná Blanka Chocholová, dcera Václava Chocholy. „Vždycky uměl nějakým trikem, jemným způsobem toho člověka zaujmout, překvapit, získat si jeho pozornost, a proto mají ty fotky osobitý výraz.“ Jaro na celý život Zvláštní kapitolou ve tvorbě Václava Chocholy byl festival Pražské jaro. Fotil jej celý život, od prvního ročníku v roce 1946 až do své smrti v roce 2005, a podařilo se mu zachytit nejvýznamnější osobnosti hudby 20. století. Na fotografiích Václava Chocholy znovu ožívají legendy jako dirigenti Leopold Stockowski, Wolfgang Sawalisch, Herbert von Karajan v rozhovoru s Karlem Ančerlem, Václav Talich u služebního vchodu do Národního divadla, energický Rafael Kubelík ještě tmavovlasý, před svou emigrací, mladý Lorin Maazel, skladatel Dmitrij Šostakovič po příletu do Prahy u letadla, Aram Chačaturjan u klavíru. Václav Neumann, dokonalý džentlmen v čele České filharmonie, jak si dopřává cigárko v šatně s nohama na stole. Bílá hlava virtuosa Artura Rubinsteina nad černým koncertním křídlem ve Smetanově síni i zahloubaná tvář Svjatoslava Richtera. Uvidíme znovu mladičkého houslistu Václava Hudečka, který na mezinárodním festivalu debutoval již v 16 letech. Další a další slavné tváře, další vzpomínky… „Když bylo Pražské jaro, tak všechno muselo jít stranou, fotil přednostně festival,“ vypráví Blanka Chocholová. „Věnoval tomu strašně moc energie, časově to tak tak šlo zvládnout, zpracování, roznesení do redakcí, nosil fotky i těm dirigentům.“ Chochola se poměrně dobře vyznal v klasické hudbě. „Když byl unavený, pouštěl si klasiku, měli jsme takové staré dřevěné rádio, po obědě tam vysílali koncerty. A on mě s oblibou zkoušel z toho, co hráli. Měl poměrně velký přehled o hudbě a také velkou sbírku desek.“ Blanka Chocholová se rovněž zabývá fotografií a ke stému výročí narození svého otce spoluorganizuje řadu tematických výstav z jeho díla v projektu CHOCHOLA 100! napříč celým kalendářním rokem. Největší soubor Chocholových fotografií z festivalu Snímky, které uvidíme na výstavě, jsou malou ochutnávkou z připravované knihy 75 let Pražského jara, jež vyjde také v době festivalu. Kniha - kromě jiného - přináší dosud největší publikovaný soubor Chocholových fotografií z Pražského jara, zvláště ze 40. - 60. let. Poutavé černobílé snímky z koncertů i ze zákulisí, portréty slavných umělců i momentky z autogramiád zaujmou svou výpovědí o době i uměleckým vyzněním. Výstava v pražském Rudolfinu poběží od 13. 5. do 31. 5. 2023 a bude přístupná návštěvníkům koncertů ve foyer Dvořákovy síně v Rudolfinu. text Svatava Barančicová Květen 2023

Václav Chochola / Salvador Dalí
Galerie kladenského zámku
Zádušní 1, 272 01 Kladno 1, Trvání výstavy od 30. 6. - 3. 9. 2023

Salvador DALÍ & Václav CHOCHOLA 100 
Text k výstavě od Pavly Petákové-Slancové

Proslavily ho portréty celebrit, především fotografie Salvadora Dalího, sportovní snímky, akty či dokumentární snímky z Pražského povstání v květnu 1945. Český fotograf Václav Chochola by se letos dožil 100 let a k významnému výročí bude v Kladenském zámku otevřena výstava jeho snímků. V prostorách malebné památky bude zároveň zpečetěno jeho spojení s výstředním katalánským surrealistickým malířem s charakteristickým švihácky špičatým knírem. Expozici bude Chochola díky Galerií Moderna sdílet právě s díly Salvadora Dalího. Vernisáž dvojvýstavy se v Galerii Kladenského zámku koná 29. června od 18:00. Dalího originály budou mít návštěvníci zámku možnost zhlédnout i zakoupit až do 3. září. Na prodejní umělecké výstavě Salvadora Dalího v Galerii Kladenského zámku budou během prázdnin k vidění (i zakoupení) čtyři desítky jeho děl ze soukromé sbírky. „Půjde o litografie a lepty ze souborů Vesmír, Stařec a moře, Goyovy přízraky, Píseň písní, Flordali a sérii s japonskými motivy. Díla jsou signována autorem a galerie dodá ve spolupráci s majitelem k zakoupenému originálu rovněž certifikát. Zájemci o Dalího díla, stejně jako o Chocholova, můžou svůj vybraný artefakt v galerii zálohovat či zaplatit a po konci výstavy odnést. " upřesnila informace k významné události letního programu Kladenského zámku kurátorka výstavy Pavla Petráková Slancová. Václav Chochola, kterému se i díky fotografiím excentrického Španěla říká „první český paparazzi“, se se Salvadorem Dalím setkal během plně rozjeté podzimní umělecké sezóny roku 1969. „Obden jsem fotografoval v kabaretu Alcazar v Latinské čtvrti a v Crazy Horse Saloonu. V kabaretu jsem také zaslechl, že zde bude galavečer na počest sedmdesátin Duka Ellingtona za účasti umělců celé Paříže. Večer organizoval Spolek divadelních umělců Paris…. Na galavečeru to s Dalím začalo,“ zapsala z autentických výpovědí svého dědečka Václava Blanka Chocholová. Z Alcazaru sice Dalí se svou společností záhy odešel, Václav se tu však seznámil s malířovou přítelkyní Sofi Clairewein, která mu prozradila, že mistr v Paříži žije v hotelu Meurice. „Díky Sofi jsem dva dny po večeru v Alcazaru zasedl s Dalím k prvnímu rozhovoru a fotografování v jeho appartementu. Předcházel tomu dopis, který jsem napsal francouzsky Dalímu v hale hotelu, přiložil čtyři fotografie mého stylu a poslal mu je přes recepčního,“ vyprávěl fotograf s tím, že ho Dalí pozval do svého apartmá. „No, bavili jsme se déle než pět minut a na závěr jsem udělal čtyři seznamovací fotografie. Příště jsem přinesl Dalímu fotky už hotové a mohu říci, k mému údivu, že byl nadšen a běhal s nimi po salónu a freneticky opakoval, že jsem ‚bell‘ fotograf. Vyfotil jsem ho při tom. Vejce uvařené natvrdo nebyla jediná má rekvizita. Po pózování s mými fotografiemi se Dali chopil českého časopisu ‚Ahoj na sobotu‘, který mi manželka poslala a kde byla publikovaná má reportáž z Paříže,“ vzpomínal Chochola, jak vznikaly světově proslulé fotografie Dalího s vejcem, s časopisem, s ohýbacím mečem atd. Malíř vždy fotografa Chocholu zval, když se v apartmá něco dělo. „Mimo žen ho navštěvovali galeristé, nakladatelé, jasnovidci, jeho sekretář pro Paříž Captain Moore… Salvador Dalí mi připadal permanentně v transu, všemu věnoval maximální pozornost, šokovat lidi bylo jeho zaměstnání. Hotelový pokoj změnil v ateliér a pracovnu. Nechal si tam třeba přinést obrovskou zlatou kouli nebo dvoumetrové fotozvětšeniny modelů pro katedrálu Sagrada Família od Antonia Gaudího,“ vyprávěl své zážitky dál Václav Chochola. 15. prosince 1969 však musel v Paříži končit. Pár týdnů na to byl v Praze po fotografování hrobu Jana Palacha zatčen a třicet dnů držen ve vazbě v Ruzyni. „Do Paříže jsem se dostal až po dvaceti letech, ale se Salvadorem Dalím jsem se již nikdy nesetkal,“ končil vyprávění fotograf. Na výstavě v Galerii Kladenského zámku jsou ve spolupráci s Archivem B&M Chochola k vidění právě Chocholovy fotografie ze soukromých prostor Salvadora Dalího.

Foto: Marek Chochola
bottom of page